Již tento týden (na 1. neděli v měsíci) se v farních sborech objeví nové, únorové číslo časopisu Přítel-Przyjaciel, a v něm – jako obvykle – nabízíme spoustu zajímavého čtení.
„… Věřit neznamená jen slibovat věrnost nebo poslušnost, ale „odevzdat srdce“. Vyznání viry je potvrzením přátelství mezi Bohem a člověkem, kteří jeden druhému „odevzdávají srdce“. Vyznání víry má význam symbolu (z řeckého „sym“ „balló“ – házet dohromady) Vyznání víry je tím, co spojuje lidi. Pokud vyznávám víru stejným způsobem jako člověk, který stojí vedle mě („házíme své texty vyznání víry dohromady“), pak vytváříme vzájemné společenství víry. Stojíme spolu před jediným Bohem a ve vzájemném společenství zveme Boha do svého středu. Je to Bůh, kdo vychází vstříc člověku. Víra člověka je „jen“ adekvátní odpovědí na Boží vycházení vstříc člověku…“ (Roman Brzezina, Co vlastně vyznáváme?)
„… Nedávno mě zaskočila myšlenka, že život následovníků Ježíše Krista je častokrát jediným evangeliem, které se k „nevěřícím“ dostane. Musel jsem chvíli přehodnocovat, co vím, nebo co si myslím o rozšíření evangelia a dostupnosti Božího slova „všem národům“. Měl jsem za to, že většina lidí v současnosti žijících na zemi už se s evangeliem v nějaké formě setkala. Misie je ale nikdy nekončící proces, protože noví a noví lidé se stále rodí na svět a počty „Božím slovem nezasažených“ osob narůstá. Došlo mi to, když jsme se v našem sboru začali ve službě Fusion věnovat mladým z necírkevního prostředí. Jejich znalosti biblických osob, příběhů, pravd a principů, se blíží nule. A jelikož nejsme biblická škola, která by je v celosti seznámila se Biblí, náš prostor pro svědectví je dost omezený, nicméně zde je. Naši mladí vědí, že jsme křesťané a nesou si různé představy o tom, co to křesťanství je a jací by křesťané být měli. Proto cítím, že jsme neustále pod drobnohledem, kterým zkoumají, jak a proč žijeme…“ (Tomáš Samiec, Samcova glosa o osobním vyznání)
Nejnovější komentáře