Autor: Jan Cieślar, emeritní pastor, Karviná

„Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naší víru od počátku až do cíle. Místo radosti která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko On musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu.“ (Žd 12,1-3)

Květnou nedělí vstupujeme do Velkého týdne a před námi se jakoby začíná promítat film o Ježíšově utrpení a smrti. Defilují tam různé postavy: Marie, která s lásky pomazala Krista k pohřbu – Jidáše, který dle ďablova návodu prodává svého Mistra –  Petra, „hrdinu“, který po slovech „nikdy tě neopustím“ nakonec 3x zapírá svého Pána – veleknězů a jejich přisluhovačů, kteří byli inspirátory toho nejhoršího díla! – vojáků, kteří Božího Syna zajali, bili, křížovali /skutečnost, že tak konali na rozkaz, je nevymlouvá!/ – Piláta z Pontu, který měl být strážcem římského práva a byl nakonec viníkem nevinné smrti – rozvášněného jeruzalémského lidu, který po dnešním „hošijanna!“ křičí na Velká pátek „ukřižuj!“ – matky Marii i učedníka Jana pod křížem – pohanského setníka, vyznávajícího nakonec „Ten byl Syn Boží!“…

Nejdůležitější však z toho „zástupu svědků“ je Ten, kdo visí na prostředním kříži Golgoty, Boží Syn Ježíš Kristus! Na Něj máme dnes hledět. Tak nám říká dnešní biblický text.

V kapitole předtím je jiný zástup svědků: postavy víry Starého zákona: Ábel, Henoch, Noe, Abrahám, Sára, Izák, Jákob, Josef, Mojžíš, Rachab, Gedeón…David…proroci… V našem textu jsou označeni řecky jako „martyres“, svědkové, vzory, trpitelé, mučedníci. A je jich celý zástup, řecky „nefos“, oblak, mrak, nespočet, nesčíslné množství!

Apoštol zde, podobně jako častěji používá obraz známý tehdy ze starověkých olympských nebo jiných her, zápasů, běhů. Avšak zde tito svědkové nejsou jen pasivními pozorovateli, fandy, nýbrž opravdovými vzory, kteří už vítězně dobojovali. Oni spolu s autorem listu Židům nás vyzývají: Odhoďme přítěž a hřích a vytrvejme v běhu! Vítězní bojovníci odhazují pryč to, co je přítěží, řecké slovo je zde „onkos“, tělesná tíha, něco navíc, přidané, nepotřebné, překážející, nějaký „onkologický nález“, který může nakonec vést k tragédii! Apoštol jasně říká, že je to „hamartijá“, hřích, který nám obklopuje, snaží se do nás dostat, jako ta nejstrašnější nákaza, vír! Ano, odhoďme to vše a vytrvejme v běhu až do cíle!

Náš pohled má být upřen na toho největšího Svědka, martýra, Vítěze! Jeho máme pozorovat, sledovat, na Něj se soustředit, na Něho upřít zrak! On je zde označen jako Ten, „který vede naší víru od počátku až do cíle“. Jiné překlady říkají, že je „Vůdce a dokonavatel naší víry“, řecky tam máme „archegos“ a „telejótes“, doslova průvodce, který jde, běží první, a pak stojí v cíli a čeká na tvůj doběh! Ještě jiný překlad říká: Ten, kdo dává naší víře obsah a smysl!

On „podstoupil kříž“ a nakonec „usedl po pravici Božího trůnu“! Na Něj máme stále myslet i v našem boji. Svatý Tomáš Akvínský říká: „Na všechna utrpení můžeš najít lék v Kříži Kristově!“ Jinak nám hrozí ochabnutí a klesání na duchu! Pozor na všechny duchovní koronavíry! Nepadnout, nevzdávat to, nezakopnout ve své duší!

Ano, to aktivní očekávání na druhý příchod Páně: Upřít zrak na Pána Ježíše! Němci mají krásné slovo „aufsehen“, hledět přímo na něco, „nazírat“, zkoumat pečlivě!  Na modlitbách! U Božího slova! Ve službě všem potřebujícím! Ve svědectví o Pánu Ježíši! V rodině, v sousedství, v okolí, i vůči nepřátelům! S prosbou o své nejbližší, děti, vnoučata, blízké, naše sbory, církev, všechny kolem nás. Ať i oni mají „POHLED UPŘENÝ NA JEŽÍŠE“! To je veliké vyznání Kristovy církve: „Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste!“  Amen.

Materiály k domácím pobožnostem:

jak

jak

Leave a Reply