Koordinátor pro pomoc Ukrajině v rámci SCEAV far. Ondřej Prokop v rozhovoru pro Radio 7

 

Moje služba v KACPU

Již téměř celý měsíc pomáhám jako nemocniční kaplan a intervent v KACPU. V současné době jsme tam oficiálně tři duchovní, dva za církev římskokatolickou, já za evangelíky. Pomáhají i jiní duchovní, Ukrajinci a pravoslavní, ale ne na pozici interventů, nýbrž na pozicích tlumočníků.

Co to vlastně je to KACPU? Zkratka, která znamená Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině. Sídlí na výstavišti Černá louka v pavilonu A v Ostravě. Začínali jsme v sídle krajské pobočky Českého červeného kříže vedle Městské Nemocnice Ostrava-Fifejdy, ale tamní prostory byly nevyhovující, tak krajská krizový štáb rozhodl o přestěhování do prostor, které před tím sloužily jako očkovací centrum proti covidu.

V KACPU probíhá povinná registrace ukrajinských občanů, kteří uprchli před válkou do naší země. Vyřídí zde, povolení k pobytu, vízum, zdravotní pojištění, pracovní povolení, sociální dávky a účet pro příjem podpory. Kdo nemá zajištěné ubytování, náhradní zajišťují hasiči. Toto registrační kolečko trvá asi kolem 2 hodin. Po celou dobu pobytu v centru, možnost i nouzového přespání (120 lůžek), mohou klienti se zdarma občerstvit v bufetu, využít služeb posttraumatického intervenčního týmu (psycholog, krizový intervent, duchovní), zdravotní péče, koutek pro děti s dozorem. Máme zde i nějaké věci pro materiální výpomoc, a v nedalekém menším pavilonu, je přímo sklad humanitární pomoci. Při otevření 8. 3. 2022 prošlo registrací kolem 800 uprchlíků denně, nyní je to asi kolem 250 denně. Centrum má otevřeno 24/7.

Naše služba interventů (ve volném čase dochází dobrovolně i má žena Pavlína), spočívá především v oslovení všech nově příchozích, zjišťujeme odkud přijeli, jaké mají zázemí zde v české republice, jestli nemají psychické problémy apod. Sledujeme ohrožené rodiny, což jsou osamělé ženy s dětmi, či rodiny s více dětmi, nabízíme letáky v ukrajinštině, jako duchovní taktéž možnost ztišení, rozdáváme i křesťanskou literaturu v ruském a ukrajinském jazyce.

Uvedu tři zajímavé intervence: maminka s babičkou, jezdili po celé Evropě a hledaly 7 syna, který byl evakuován s internátní školou. Chlapec se měl nacházet údajně někde poblíž Varšavy. Do registračního centra je přivezla městská policie z Bohumína. Po rozsáhlé pátrací akci se nám podařilo chlapce najít v Rumunsku, maminka s babičkou byly odvezeny na vlak do Rumunska. Situaci komplikovala skutečnost, že maminka dítě kvůli covidu neviděla tři měsíce, ani na Vánoce nebyl chlapec doma a 14 dní od evakuace neměla o něm žádnou zprávu. Celodenní intervence.

Druhý případ: babička s dvěma vnoučaty 9 a 10 let. U registrace se dozvěděla že její syn, otec oněch dvou dětí byl zastřelen. Na místě se nám sesypala. Opět poskytnuta intervence, a přednostní registrace. Za dohledu pracovníků a dobrovolníků centra.

Třetí: romské rodiny z Ukrajiny, odmítáni často i samotnými Ukrajinci. Navíc jedna problémová rodina, byla vyloučena i z náhradního bydlení.

Poslední atypický případ, pár seniorů, starší muž problémy s chůzí, paní velké obavy, co s nimi bude. Kvůli starým dokladům, které neměli strojově zpracovány, nešlo vyřídit některé důležité věci.

Při rozhovorech lidé často mluví, že jim tam zůstali jejich příbuzní, že někoho ze svých blízkých ztratili. Zažili střelbu, bombardování, ukazují fotografie svých zničených domů a míst, kde žili a pracovali.

Úžasná je jejich odvaha a skromnost, velká vděčnost za pomoc naší země a našich lidí. Pokaždé děkují, když opouštějí centrum. Hned v prvních dotazech zaznívá, že chtějí pracovat, hledají školy pro své děti, některé jsou ještě online ve výuce s Ukrajinou, samozřejmě se touží vrátit domů a vybudovat svou vlast. Jsou nesmírně hrdí na svůj národ, obdivují své muže, vojáky a hrdiny, mnozí věří ve vítězství.

Sestry a bratři, jako koordinátor naší církve pro Ukrajinu, děkuji vám všem za každou vaši pomoc, každý váš dar, vaši ochotu pomáhat a vaše modlitby. Moc si vážím veškeré vyjadřované podpory, děkuji nejbližším, rodině, mateřskému sboru v Havířově-Suché, senioru Kożusznikovi, Miriam Szökeové, vedení církve a Slezské diakonie za jejich postoj a pomoc. Přeji vám vše dobré, hlavně pokoj v srdci, odvahu a vytrvalost. Tato pomoc bude náročná a dlouhodobá. Děkuji každému z vás, že pomáháte a jsem hrdý na naši církev.

Ondřej Prokop, koordinátor pro UK

jak

jak

Leave a Reply