Jeden ze starších letáků o nemocničním kaplanství v severoamerickém prostředí obsahoval před deseti lety několik nepochopení, které když čtu, tak vnímám, že jsou v našem prostředí pořád aktuální. Psalo se v něm několik otázek a odpovědí: 1. „Je pastorační pracovník v nemocnici dobrovolníkem církve?“ Odpověď: „Ne. Nemocniční kaplani jsou profesionálové, kteří absolvovali speciální kurzy a vzdělávání pro službu nemocným. Jsou to placeni zaměstnanci.“ 2. „Je duchovní a pastorační služba určena jen umírajícím?“ Odpověď: „Ne. Duchovní služba v nemocnici je pro každého, kdo hledá a potřebuje se vyrovnat se změnou, nemocí a ztrátou.“ 3. Co když nejsem věřící osobou? Člověk (pacient, příbuzný pacienta, personál nemocnice) nemusí být věřící k tomu, aby získal užitek z duchovní podpory. Spiritualita je o hledání smyslu, hodnot, spojení, a to zvláště v těžké době.“

Za uplynulý rok pandemie prožili těžké období rozhodně také nemocniční kaplani. Některým nebyl umožněn vstup na oddělení a do nemocnic, i když předtím byl o jejich duchovní službu ze strany nemocnice zájem. Dnes je možné na různých online konferencích z celého světa slyšet reakce věřících zdravotníků o tom, jak to bylo pro ně příšerně náročné, když kromě náporu ve své práci byli příbuznými pacientů žádáni o sociální a psychickou podporu, a pokud do nemocnice nebyl vpuštěn duchovní, tedy nemocniční kaplan, tak byli postaveni do situace poskytnout dokonce duchovní podporu, modlitbu, či svátost. Mnozí z nich vyznávají, že toto by už nechtěli zažít, protože i oni sami potřebovali (a budou potřebovat) psychickou a duchovní podporu pro sebe.

Výzkumy za poslední rok jasně ukázali, že z duchovní služby v nemocnici v pandemickém období profitovali a o duchovní podporu žádali nevěřící pacienti a právě u nevěřících stouplo procento zájmu o duchovní doprovázení. Není to snad výborná příležitost vhodným a citlivým způsobem, opakuji – vhodným a citlivým způsobem- přinést nabídku duchovní podpory do nemocnice?

K otázkám ze starého amerického letáku o duchovní službě u nemocných se hodí připojit otázku: „Ve kterých nemocnicích jako pastorační pracovník církve sloužíte?“ To se klidně zeptá nejen neznalec, ale i náš člověk z církve. Odpověď: „Každý z nemocničních kaplanů slouží „jen“ v jedné nemocnici, a pokud dochází do vícero nemocničních a sociálních zařízení, je to spíše výjimka než pravidlo. Cílem je, aby nemocniční kaplan/ka mohl působit pořádně v jedné nemocnici. Mohli bychom to přirovnat k situaci pastora, který je duchovním správcem v jednom farním sboru. Pro nemocničního kaplana je jedna nemocnice jako jeho/její farní sbor, přičemž farníky jsou pacienti, jejich příbuzní
a nemocniční personál. Vyžaduje to čas a energii, aby nemocniční kaplan navázal a vybudoval vztahy se zdravotníky, lékaři, dalšími odborníky v nemocnici a manažmentem nemocnice. Situace pandemie to v mnoha ohledech ovlivnila a ovlivňuje.

I když pacienti přicházejí a odcházejí, i krátké setkání, rozhovor, či modlitbu si někdy pamatují celá léta. Víme to ze zkušeností samotných pacientů, kteří se po dlouhé době do nemocnice vrátí a vzpomínají na obsah pastoračního rozhovoru s nemocničním kaplanem/ kou. Personál tvoří lidé, kteří v nemocnici na rozdíl od pacientů zůstávají, jsou tady zaměstnáni a my si k nim hledáme cesty a snažíme se nabízet spolupráci ve prospěch pacienta.

V roce 2021 v rámci Slezské církve evangelické a. v. sloužíme v těchto nemocnicích:


Pokud by se někdo z Vašich blízkých, nebo Vy sami, ocitl v některé z těchto nemocnic, neváhejte nás kontaktovat a požádat nás o pastorační návštěvu, duchovní podporu, modlitbu, rozhovor, duchovní literaturu, požehnání, či osobní zpověď a Večeři Páně. Dejte tuto informaci vědět také svým přátelům a sousedům a myslete, prosím, na naši duchovní službu v modlitbách.

„Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne“ (Jk 5,15a)

Miriam Szőkeová, koordinátorka nemocničních kaplanů ve SCEAV

jak

jak

Leave a Reply