Z desítek překrásných přání, která jsme obdrželi (a ještě obdržíme) by se dala vytvořit krásná nástěnka. Níže uvádím jen některá z nich…

… od římskokatolického havířovského faráře Marcela Krajzla

 

… od starokatolického faráře Cezarego A. Mizie: „Chodźcie bo wszystko gotowe“ w dniu Eucharystii i Kapłaństwa w szczególnym czasie Pan jest z nami i naszymi wiernymi.

 

… od profesora Manfreda Uglorza

 

… od římskokatolického faráře, ředitele Domova emeritních farářů Jana Pavla II v Bielsku-Białej Leszka Kostrzewy

 

… od emerytowanego proboszcza z Cieszyna ks. Jana Melcera

… z firmy Oriflame: Zdrowych i spokojnych Świąt Wielkanocnych! I niech koronawirus omija Was z daleka…

Tichý hlas aneb Velikonoční přání rodiny Nováků

(Jindřích Novák, můj přítel z Apoštolské církve, který pro vás každý měsíc dělá sazbu Přítele)

Vzpomněl jsem si na známý příběh ze života velkého proroka Eliáše, který zrovna utíká o život před vražedkyní Jezábel. V jeskyni u Boží hory Oréb rozmlouvá s Hospodinem a stěžuje si: „Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, ale synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky popravili. Zůstal jsem jen já, ale i mě teď chtějí připravit o život.“ Bůh mu odvětil: „Vystup na horu a postav se před Hospodina, neboť tudy projde Hospodin.“ Vtom se strhl mohutný a prudký vichr, který rval hory a tříštil skály před Hospodinem. V tom vichru ale nebyl Hospodin. Po vichru přišlo zemětřesení, ale ani v něm nebyl Hospodin. Po zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm nebyl Hospodin. A po ohni – tichý, jemný hlas. Jakmile ho Eliáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. (1Kr 19,10-13)

Letos se zdá, podobně jak v tomto příběhu, jako by se ze všech stran hnala větrná smršť, zemětřesení a oheň. Všechny média chrlí hlasité, nepřeslechnutelné zprávy o viru, který paralyzuje celý svět. A všiml jsem si, že ani mnozí kazatelé a proroci se známými i neznámými jmény nezůstávají pozadu a hlásají zkázu, apokalypsu a Boží soudy kvůli tomu nebo onomu. Pár jsem jich letmo přečetl a jsem jemně řečeno v rozpacích. Nechci to nijak zlehčovat, ale jelikož jsem za svůj život poznal různé teologické názory, neubráním se silnému pocitu, že mnoha tato proroctví nebo kázání zneužívají situaci a Boží autoritu k prosazení konkrétní teologie, kterou daný hlasatel zastává.

A v této situaci ve mně silně rezonuje téma TICHÝ HLAS. Tichý hlas, který přináší moudrost, pokoj a světlo do situace. Máte také touhu zaslechnout tento tichý hlas? Bible píše, že jen ten, kdo má uši, slyší, co Duch praví církvím. Rozumíte? Je třeba mít velmi citlivé uši, abychom uslyšeli ten tichý hlas, který je dnes stále stejně tichý, jako byl tichý tehdy u Eliáše.

Ve světě se říká, že tichá voda břehy mele. A vlastně ani ten virus, o kterém všichni mluví, není nic bombastického. Jeho velikost se měří v nanometrech, čili do milimetru by se jich vlezlo milion. Vědci spočítali, že kompletní genom SARS-CoV-2 má 29 903 písmen na čtyřpísmenné bázi, čili jeho informace zabírá 7,3 kB a do paměti běžného mobilního telefonu by se vlezla sbírka mnoha milionů podobných virů. Tak malinký a nepatrný ten virus je, a přesto paralyzuje celý svět.
Ale já se chci zamýšlet nad Božím hlasem, který jak čteme v našem příběhu o Eliáši, je rovněž nepatrný. Je tichý a je potřeba dobře naslouchat, aby ho člověk mohl zaslechnout. Pán Ježíš sám o sobě mluví, že je tichý, pokorný v srdci a radí nám, abychom se učili od něj.

Všichni známe biblický příběh o Ježíši, který spal v loďce, když kolem zuřila bouře. Když člověk spí, nebývá u toho moc hlučný, že? Vlny byly tak velké, že se valily přes loď, ale Ježíš spal. Učedníci, kteří tam byli s ním, potřebovali nutně a bezprostředně vědět, co mají dělat, protože přece hynou. Potřebovali slyšet Boží radu, potřebovali Boží zásah do situace – a přitom měli všemohoucího Pána vesmíru vedle sebe na lodi. Co říkal hlas Ducha tehdejší církvi? Ano, tušíte správně, ten hlas byl velice tichý a zněl jako oddechování spokojeně spícího člověka.

Chci se dnes, v tento předvelikonoční čas, zamýšlet nad tímto tichým hlasem. Uvědomil jsem si totiž, že tehdy, když Ježíš spal na lodi, vydával sice velmi tichý hlas, ale přesto ten hlas nebyl nejtišší, jaký může člověk vydávat. Víte, kdy je člověk nejtišší? Ano, když zemře. A přesně do toho stavu se dostal náš Pán Ježíš. Pán Ježíš zemřel na kříži a jeho hlas utichl úplně. Přestal i dýchat, a dokonce už nebylo slyšet ani tlukot jeho srdce. Není možné se utišit více, než se utišil náš Pán. Není možné vydávat tišší hlas, než který vydal náš Pán Ježíš na kříži. A přesto tento tichý hlas, vlastně by se dalo spíše říct tiché nic, způsobilo největší převrat v dějinách vesmíru.

Na samém počátku Bible, v Genesis, je příběh, kdy Kain zabije Ábela, a i když je Ábel mrtvý, čteme, že jeho prolitá krev křičí k Bohu ze země. Ano, i tak tichý hlas, jako je hlas mrtvého muže, je v Hospodinových uších křikem. Když zemřel Ježíš, je psáno, že ten tichý hlas jeho smrti, to tiché nic, tehdy zatřáslo zemí, jak to zapsal pisatel listu k Židům. Krev Ježíše, která nás očišťuje, volá naléhavěji než krev Ábelova.

Kéž bychom byli více podobni našemu Pánu, aby naše uši slyšely více to, co rezonuje Jeho sluchem. Protože jen tak uslyšíme, co Duch praví – nejen ohledně současné epidemie, ale především, co mluví do našich životů a do životů našich rodin.

Přejeme Vám nádherné svátky v Boží přítomnosti s ušima nakloněnýma k Jeho tichému hlasu.

Lucie a Jindřich Novákovi

jak

jak

Leave a Reply