Autorka: Emmy Yang

Pastorační zamyšlení německého reformátora na téma epidemie moru může pomoci provázet v podobných okolnostech studenty medicíny, jako jsem já, stejně tak jako křesťany v Číně a na jiných místech, kde Wu-Chan virus útočí. Po celém světě se šíří strach, je komplikované nebo nemožné cestovat i obchodovat, a to od vypuknutí a šíření onemocnění koronavirem z epicentra ve Wu-Chanu v Číně. V samotné Číně již zemřelo následkem koronaviru více než 150 lidí a ve 20 zemích světa je infikováno více než 8000 osob (článek vyšel 30. ledna 2020). Počet nemocných i obětí převyšuje následky epidemie SARS v roce 2003.

Vláda nařídila občanům města Wu-Chanu, které je důležitým centrem tamější oblasti a je srovnatelné s Chicagem v USA, zákaz vycházení a zastavila veškeré veřejné aktivity, včetně každoročních oslav čínského nového roku, který začal 25. ledna. Čínští křesťané ve Wu-Chanu a v Číně jsou obecně postavení před nelehké rozhodnutí, zda se připojit k milionům spoluobčanů, kteří hodlají navštívit své příbuzné (v souladu se zvykem během lunárních svátků) nebo chtějí opustit zemi či zda se vůbec shromažďovat na pravidelných nedělních bohoslužbách.

Mají ale následovníci Ježíše právo prchat před epidemií, když lidé trpí a umírají? V 16. století němečtí křesťané žádali Martina Luthera o odpověď na stejnou otázku. V roce 1527, méně než 200 let po černé smrti, která si vyžádala životy téměř poloviny tehdejší evropské populace, se znovu objevil mor, a to v Lutherově městě Wittenbergu a v okolních městech. Ve svém článku „Smí se prchat před smrtelným morem“ známý reformátor zvažuje možné chování prostých křesťanů během nákazy. Jeho rada tedy slouží jako praktický průvodce pro křesťany, kteří čelí epidemiím infekčních nemocí v dnešní době.

Nemocní potřebují pastýře

V úvodu Luther argumentuje, že kdokoli, kdo je různým způsobem zapojen do služby pro bližní, má pracovní závazek neodcházet. Duchovenstvo, píše Luther, „má povinnost zůstat nezlomné vůči nebezpečí smrti.“ Nemocní a umírající potřebují dobré pastýře, kteří je povzbudí, utěší a vyslouží svátosti, jinak by umírali bez přijetí Večeře Páně. Státní úředníci, včetně starostů a soudců, by měli zůstat a udržovat občanský pořádek. Veřejné služby, tj. lékaři financovaní městem a policie, mají povinnost pokračovat ve svých odborných činnostech. Dokonce i rodiče a zákonní zástupci mají rodičovskou zodpovědnost vůči svým dětem.

Luther nevztahuje péči o nemocné pouze na zdravotní odborníky. V době, kdy Wu-Chan čelí nedostatku nemocničních lůžek a personálu, je jeho rada obzvlášť patřičná. Ve městě, které se svými 11 miliony obyvatel patří mezi jedno z největších v Číně, jsou ve výstavbě dvě nové nemocnice, které poskytnou pomoc rostoucím zástupům pacientů. I občané bez lékařského výcviku mohou být zařazeni na místa pomocníků nemocným. Luther vyzývá křesťany, aby se dívali na pomoc nemocným jako na službu samotnému Ježíši (Mt 25,41-46). Z lásky k Bohu vychází i láska k bližním.

Účast v pomoci nemocným vychází z milosti, ne z povinnosti

Luther však nabádá své čtenáře, aby se lehkomyslně nevystavovali nebezpečí. V jeho článku se neustále prolínají dvě základní pravdy: považování si svátosti vlastního života a ctění svátosti těch, kteří jsou v nouzi. Luther zdůrazňuje, že Bůh lidem připomíná nutnost péče o své tělo a spoléhá na to (Ef 5,25; 1K 12,21-26). Obhajuje veřejná zdravotní opatření, jako například karanténu a vyhledání lékařské péče, pokud jsou dostupná. Ve skutečnosti Luther říká, že postupovat jinak je lehkomyslné. Tak jako Bůh daroval lidem tělo, stejně daroval Zemi medicínu.

A co když se přesto chtějí křesťané vyhnout nebezpečí? Luther tvrdí, že to v podstatě může být reakcí víry, a to za předpokladu, že neexistuje žádná mimořádná okolnost a že poskytnou za sebe náhradníky, kteří „místo nich budou pečovat o nemocné a opatrovat je“. Luther také srozumitelně připomíná čtenářům, že spasení není závislé na jejich dobrých činech. Nakonec žádá, aby se věřící rozhodli, zda odejdou, nebo zůstanou během moru, a věří, že dojdou k loajálnímu rozhodnutí skrze modlitbu a meditaci nad Slovem Božím. Účast v pomoci nemocným vychází z milosti, ne z povinnosti.

Luther osobně se nebál. Navzdory výzvám svých univerzitních kolegů zůstal, aby sloužil nemocným a umírajícím. Vyzývá své čtenáře, aby se nebáli „vlastních mozolů“ při službě bližním.

Prožívejme pokoj uprostřed neštěstí

Byť i Boží děti čelí pozemskému utrpení, těm, kteří vyznávají víru v Ježíše Krista, patří nebeský příslib svobody od nemoci a utrpení. Anonymní pastor z Wu-Chanu vyzývá v otevřeném dopise všechny křesťany na celém světě k modlitbě a dále prohlašuje: „Pokoj Ježíše nezamezí nebezpečí a smrt, ale spíše prožívejme pokoj uprostřed neštěstí a smrti, protože Ježíš tyto těžkosti již porazil.“ Oba – Luther i pastor z Wu-Chanu – připouštějí skutečnost utrpení, ale vyznávají, že smrt a utrpení nemají poslední slovo.

Tento týden mi prarodiče z Číny poslali zprávu, že jsou v pořádku, ale žijí ve svém bytě spíše „jako krysy“. Vycházejí pouze, když je to opravdu nezbytné. Mimochodem, v čínském zvěrokruhu je rok 2020 rokem krysy, zvířete, které rozšířilo zhoubnou nákazu moru v Evropě ve 14. století, když přenášelo blechy.

Prarodiče žijí na západ od Wu-Chanu v provincii Sichuan, kde lékaři potvrdili více než 100 případů výskytu koronaviru. V současnosti na ně nemohu přestat myslet stejně jako na své další příbuzné žijící v Číně. Doufali jsme, že jim budeme moci poslat ochranné masky, protože ty jsou již v mnoha obchodech v Asii vyprodány. Spolu s rodiči jsem však tento týden zjistila, že i ve Spojených státech jsou zásoby zdravotnických pomůcek vyčerpané.

V této atmosféře strachu, který doprovází vypuknutí nemoci způsobené koronavirem, jsem hledala v Lutherově dopisu odpovědi na své otázky. Jako studentka medicíny a budoucí lékařka mám jasný pracovní závazek – starat se o nemocné – ať už onemocněli koronavirem, tuberkulózou nebo chřipkou. Preventivní opatření? Ano, budu je respektovat, ale Luther mi připomíná, že i tak bych měla sloužit těm, kteří péči potřebují.

„Kdy jsme tě viděli nemocného?“ ptají se spravedliví v Podobenství o ovcích a kozlech. Ježíš jim odpovídá: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25,39-40) Pokud a v případě, že koronavirus zasáhne naše komunity, jak ve víře zareagujeme?

Christianity Today, 30. 1. 2020. Použito s laskavým svolením redakce.

Autorka příspěvku je absolventkou teologie, lékařství a kultury na Duke Divinity Shool a studentkou medicíny na Icahn School of Medicine v Mount Sinai.

Překlad: Marta Buryjan

https://www.christianitytoday.com/ct/2020/january-web-only/martin-luther-coronavirus-wuhan-chinese-new-year-christians.html

jak

jak

Leave a Reply