2Kr 25,22-26

Nad lidem, který byl ponechán v judské zemi, který tam ponechal Nebúkadnesar, král babylónský, ustanovil správcem Gedaljáše, syna Achíkama, syna Šáfanova. Když uslyšeli všichni velitelé vojsk i jejich mužstvo, že babylónský král stanovil správcem Gedaljáše, přišli ke Gedaljášovi do Mispy. Byl to Jišmael, syn Netanjášův, Jóchanan, syn Karéachův, Serajáš, syn Tachumeta Netófského, a Jaazanjáš, syn Maakaťanův, každý se svým mužstvem. Gedaljáš je i jejich mužstvo přísežně ujistil: „Nebojte se stát se kaldejskými služebníky. Zůstaňte v zemi, služte babylónskému králi a povede se vám dobře.“ Avšak v sedmém měsíci přišel Jišmael, syn Netanjáše, syna Elíšamova, z královského potomstva, s deseti muži a ubili Gedaljáše k smrti, i Judejce, kteří byli s ním v Mispě. Pak se všechen lid, malí i velicí, i velitelé vojsk sebrali a přitáhli do Egypta, protože se báli Kaldejců.

Dovolil jsem si zvolit zrovna tento text jako základ zamyšlení, protože je to slovo, jež připomíná Gedaljáše, jeho smrt. Tento příběh je základem židovského svátku, který připadá přesně na dnešek. Svátek Tzom Gedaliah, česky Půst Gedaljův je veřejný postní den v judaismu, připomínaný 3. dne měsíce tišri (den po skončení Roš ha-šana, tedy nového roku) na paměť zavraždění místodržícího Gedaljáše ben Achikama v Mispě.

Gedaljova smrt tak znamenala definitivní konec židovské samostatnosti v Judsku až do navrácení se z Babylonského zajetí po nástupu Peršanů. Proto byl na den výročí jeho smrti ustaven půst, neboť jeho smrt byla vykládána jako paralela ke zničení Chrámu.

Půst Gedaljův patří do kategorie lehčích postní dnů, trvá od úsvitu do soumraku. Pokud by měl připadnout na šabat, odkládá se na následující den. Žádné práce ani jiné činnosti (kromě jídla a pití) nejsou během dne zakázány. V liturgii je půst připomenut modlitbami a čtením z Tóry: Ex 32,11-14 a Ex 34,1-10.

Původně existovaly dohady, zda nebyl Gedaljáš zavražděn 1. tišri, tedy na Nový rok. Půst byl proto ustaven na 3. tišri, aby nenarušoval sváteční den. Tu si musíme uvědomit, že zrovna v pondělí 6. září večer, resp. z 6. na 7. září začal nový židovský rok 5782. Nový rok Židé slaví dva dny, a to dokonce i v Izraeli, kde většina svátků trvá jen jeden den. Důvod je ten, že ve starověku vždy trvalo určitou dobu, než bylo možné potvrdit, že skutečně nastal mo’ed (přesně stanovený čas). Termín svátku se ustanovoval v Jeruzalémě a z něj pak bylo oznamováno do diaspory, kdy začíná. Proto jsou biblické svátky v diaspoře vždy o den delší. Roš ha-šana je jediný svátek stanovený na první den měsíce, takže pochybnost o přesném datu byla i v samotném Jeruzalémě; proto bylo ustanoveno, aby trval dva dny, stejně jako v diaspoře. Tyto dva dny jsou nazývány „jedním dlouhým dnem“. Podle židovské tradice byl v tento den stvořen svět.

Co nám, křesťanům z Těšínského Slezska v našem roce 2021 po Kristu může říct tento text a židovský svátek? Možná vás napadnou i jiná spojení, mně to však uvědomuje situaci Božího lidu, který je nejen na cestě ale dokonce prožívá mnohá soužení. Jeho víra je zkoušena, nic tady není trvalého ani pevného – jsme na cestě domů, do království, jež pro nás připravil u Otce náš Spasitel, Pán Ježíš Kristus. Máme tedy hledět dopředu, abychom jasně viděli náš cíl. Zároveň však žijeme tady a zde, proto zřejmě i pro nás platí taková slova jako například Jr 29: „Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody … ať vás neubývá. Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj. … Až se vyplní… [určitý čas], navštívím vás a splním na vás své dobré slovo… Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně , modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl…“ (Jr 29,5-14)

Myslím si, že je to slovo třebas pro situace zkoušek, jako je pandemie, jako jsou nemoci, jež nás zužují a se kterými si neumíme sami poradit, určitě zde můžeme myslet na všechny trpící pronásledováním kvůli jménu Ježíše… V tom všem, v každé životní situaci – učí nás Boží slovo – nemusíme podlehnout panice, ale smíme se otevřít na skutečný pokoj, který nám náš Bůh chce darovat. To pak bude postoj duše a srdce, který vyjádřil dr. Martin Luther větou: „Kdybych věděl, že zítra bude konec světa, ještě dnes bych šel a zasadil jabloň.“

Židé pod babylonskou okupací podlehli panice a různým politickým vlivům, což způsobilo, že byl zavražděn Gedaljáš a v důsledku těchto události se přední členové lidu vydali na emigraci do Egypta, protože se báli odplaty okupantů. Těžká rozhodnutí – o tom, jak bývají složitá v takových obdobích my můžeme jenom přemýšlet a děkovat Bohu, že nežijeme třebas v čase okupace jako naší rodiče či prarodiče; hrůzu těch dnů si vždy na novo uvědomím třebas u pietní vzpomínky v Životicích… Když však biblický autor napíše, že lid utekl do Egypta, je to jasné poselství o určitém návratu do toho, co bylo kdysi, návratu do doby s před Božích zaslíbení, jako by Pán Bůh neřekl své Slovo a nezpůsobil záchranu a všechny ty zázraky, které Jeho lid pak prožíval, jako by nedal svému lidu zaslíbenou zemi, jako by vůbec nebyl a jeho zaslíbení neplatila. Takto se někdy chováme v těžkých chvílích zkoušek naší víry. Varujme se toho, zrovna tehdy se nezapomínejme obracet na našeho Boha-Zachránce a odvolávat se na zaslíbení jeho Slova. Vždyť On má pro nás východisko, má pro nás budoucnost, byť bychom to momentálně neviděli. On má s námi myšlenky o pokoji.

A před modlitbami si ještě můžeme přečíst jeden z liturgických textů určených pro dnešní židovský svátek, z 2. knihy Mojžíšovy, 32. kapitoly:

„Mojžíš však prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země? Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.‘ Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš. Rozpomeň se na Abrahama, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví.“ A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid.“ (Ex 32,11-14)

jak

jak

Leave a Reply