Naše dějiny

Ekumenická modlitba v Praze

By 23 června, 2021 No Comments

V pondělí 21. června 2021 proběhla na Staroměstském náměstí v Praze ekumenická modlitba s uctěním památky popravených představitelů stavovského povstání. Akce se konala pod záštitou primátora hlavního města Prahy Zdeňka Hřiba, ve spolupráci s Městskou částí Praha 1 a Městem Mnichovo Hradiště.

Dialogické kázání pronesli předseda Ekumenické rady církví a synodní senior Českobratrské církve evangelické Daniel Ženatý a delegát pro ekumenismus a mezináboženský dialog České biskupské konference a biskup plzeňský Tomáš Holub. Během ekumenické modlitby zazněly kajícné modlitby, prosba o smíření a v rámci pietního aktu byla čtena i jména všech popravených. Symbolicky také zazněla vokální skladba Ti, kteříž doufají v Hospodina (Qui confidunt in Domino), jejímž autorem je Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, jeden z popravených. Akce se zúčastnil biskup naší církve Mgr. Tomáš Tyrlík.

Prohlášení Ekumenické rady církví v ČR k 400. výročí popravy vůdců českého povstání proti Habsburkům 21. června 1621

S bolestí si v těchto dnech připomínáme vyvrcholení českého povstání – popravu většinou protestantských vůdců boje za udržení vzájemného respektu a tolerance v zemích Koruny české.

Po téměř dvou stoletích, kdy protestanté a římští katolíci dokázali žít ve společných zemích v respektu a relativním míru, začal zápas, který vyvrcholil staroměstskou popravou. Zápas o spoluvládu šlechty s panovníkem proti povstávajícímu absolutismu. Zápas nutnosti dorozumívání se různých přístupů k víře i způsobu vládnutí. Tak skončilo období, kdy se ku prospěchu národa vzájemně snášely oficiálně uznávané skupiny nekatolíků s římskokatolickou vládou, reprezentovanou panovníkem i význačnými katolickými rody a římskou církevní hierarchií. Nastoupila vláda absolutistického panovníka jediného vyznání, která vyžadovala poddání se všech vrstev obyvatelstva jedinému způsobu víry, a to římskokatolickému.

S bolestí vyznáváme jako hřích, že vinou našich předchůdců byl v zemích Koruny české zažehnut strašný požár třicetileté války, kdy Evropa v důsledku válečných operací, hladu a nemocí přišla o miliony obyvatel. Výsledkem tohoto v pravdě světového konfliktu nebyly územní zisky ani vítězství jedné z válčících stran. Na českou zemi krutě dopadla dohoda „cuius regio, eius religio“ bezprecedentní ztrátou množství vynikajících jednotlivců i celých rodů. Nepodařilo se vnést do Evropy zkušenost vzájemné tolerance, kterou lidé v Čechách zakoušeli po dlouhou dobu, toleranci, jež se ukázala životaschopná i prospěšná všem stranám.

V současnosti, po 400 letech marných pokusů o dominanci jednoho nad druhými, víme, jak je tato tolerance důležitá pro nás, křesťany všech denominací. Zakoušíme, že i názory, které zprvu nemůžeme přijmout, nás v trpělivém rozhovoru mohou posunout kupředu při hledání společné cesty.

Již v listopadu 2020 jsme na místě památné bitvy na Bílé hoře a u smírčího kříže deklarovali, že jediným spojovatelem našeho směřování je Ježíš Kristus. Vzal na sebe naše hříchy vzájemného povyšování a netolerance, abychom mohli jít cestou jeho jednoty, tak jak se modlil ve své velekněžské modlitbě (Jan 17).

Dnes a stejně tak i v čase, který je před námi, chceme společně žít jeho láskou, která přijímá všechny, kdo k němu přicházejí s pokorou.

 

Vytržený jazyk, uťaté pravice. Staroměstská exekuce byla krvavým divadlem – Novinky.cz

 

jak

jak