Ve dnech 18. – 25. ledna 2026 se konal Týden modliteb za jednotu křesťanů. Modlitby a zamyšlení pro letošní týden připravili věřící Arménské apoštolské církve spolu s bratry a sestrami z dalších místních církví, katolické a evangelických.
Arménská apoštolská církev je jedním z nejstarších křesťanských společenství světa. Byla založena počátkem 4. století, avšak její kořeny sahají až do apoštolského období. Je to spojeno s působením apoštolů Judy Tadeáše a Bartoloměje, kteří v Arménii hlásali evangelium již v 1. století našeho letopočtu. Vzkvétat zde ale křesťanství začalo až pod vedením svatého Řehoře Osvětitele, oficiálně prvního arménského katolikose (patriarchy). Roku 301 přijala Arménie jako první země křesťanství za státní náboženství a touto událostí se stala průkopníkem víry dlouho předtím, než křesťanství přijala Římská říše.
Jako duchovní a správní centrum Arménské apoštolské církve slouží mateřské sídlo v Ečmiadzinu nedaleko Jerevanu, kde byly také vypracovány materiály pro letošní týden modliteb. Církev sehrála klíčovou úlohu při vzniku arménské abecedy a rozkvětu arménské literatury i umění, a to hlavně díky překladu Bible do arménštiny. V obdobích cizí nadvlády – pod arabskou, mongolskou, perskou i osmanskou říší – církev působila jako ochránce arménského jazyka, literatury a umění. Z klášterů se stala centra vzdělanosti a kultury, uchovávaly se zde rukopisy a podporovalo se náboženské umění ztělesňující arménskou křesťanskou identitu. Církev zajišťovala kontinuitu a stabilitu v době pronásledování a nucených migrací. Během arménské genocidy v roce 1915 se církev stala útočištěm pro trpící, poskytovala útěchu a uchovávala naději na lepší budoucnost. Dokonce i pod sovětským ateismem církev tiše, avšak s odolností přetrvala a reagovala na duchovní a kulturní potřeby arménského lidu. Po rozpadu Sovětského svazu roku 1991 nastala náboženská obroda a Arménská apoštolská církev ve společnosti znovu zaujala ústřední místo. Dnes se aktivně zapojuje do sociálních, vzdělávacích a charitativních iniciativ v oblasti boje s chudobou, zdravotní péče a vzdělávání. Podporuje také arménské komunity v diaspoře, pečuje o jednotu a stará se o to, aby arménské tradice a víra zůstaly mezi Armény po celém světě živé. Současně, v čase výzev, jako je konflikt v Náhorním Karabachu a vysídlení obyvatel z regionu Arkach, církev i nadále slouží Arménům jako zdroj síly a útěchy.
V úterý 20. ledna se v polském Těšíně konaly ekumenické bohoslužby s ústředním heslem: „Světlo ze Světla pro světlo.“ Místem ekumenického setkání, modliteb, písní a společného poslouchání Božího slova byl kostel sv. Trojice, dříve evangelický. Byl založen těšínskou kněžnou Kateřinou Sydonií během epidemie v roce 1585. Na zřízeném hřbitově byla nejprve postavena dřevěná kaple a poté v roce 1594 zděný kostel. V roce 1654 byl kostel odebrán evangelíkům a předán katolíkům. Poslední evangelický pastor musel město opustit, přestože se místní luteráni snažili svůj kostel získat zpět, avšak bezúspěšně.
Úterní bohoslužbě připravené významným polským ekumenistou, prelátem Prof. Józefem Budniakem, předsedal římskokatolický biskup Bielsko-žywiecké diecéze Prof. Roman Pindel. Kázání pronesl biskup evangelicko-augsburské Těšínské diecéze Prof. Adrian Korczago, který kázal na verš dne: „Usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.“ (Ef 4,3) 
Shromážděné pozdravili mj. emeritní biskup Katovické diecéze evangelicko-augsburské církve Marian Niemiec, emeritní biskup Církve evangelicko-reformované v Polsku Marek Izdebski, který předal i pozdravy od Polské ekumenické rady nebo far. Michał Kuryło z pravoslavné farnosti v Bílsku-Bílé. Bohoslužeb se zúčastnila předsedkyně židovské náboženské obce v Bílsku-Bílé Dorota Wiewióra a starostka Těšína Gabriela Staszkiewicz.
Slavnost obohatil zpěv dvou pěveckých sborů: z těšínské evangelické farnosti a sbor Lutnia z římskokatolické farnosti Maří Magdalény v Těšíně. Nechyběl společný zpěv koled, který rozezněl naplněný kostel.
Nejnovější komentáře