Milí bratří a sestry, drazí přátelé chci vás všechny pozdravit prostřednictvím internetu. Prožíváme zvláštní rok, kdy se nemůžeme scházet, dětí se učí přes internet, nemůžeme cestovat. Ale na druhé straně Pán Bůh otvírá nové možností pro zvěstování Božího slova a udržování vzájemných kontaktů, skrze moderní komunikační prostředky.

Boží slovo nám v 1. Korintským 10,13 píše: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“

Děkujeme Pánu Bohu za to, že můžeme na něho a jeho slovo spoléhat i v tomto zvláštním čase.

V tomto roce jsme nemohli jezdit na Ukrajinu, neuskutečnil se každoroční dětský tábor, ani plánovaný zájezd. Nicméně pomoc naším rodinám na Ukrajině trvá, prostřednictvím naší sestry Terezky (na webových stránkách našeho sboru se o ní můžete dozvědět něco více) jsou pravidelně podporovány naše rodiny s dětmi finančními prostředky, které jí posíláme.

Obracíme se proto opět na vás s prosbou o vánoční sbírku pro naše rodiny. Své dary můžete dávat osobně, nebo na účet 2109047848/2700 do 25. prosince 2020.

Prosíme rovněž o modlitby za setru Terezku a její rodinu a také o naše ukrajinské děti a jejich rodiny a za každý dar i každou modlitbu srdečně děkujeme.

Přejeme vám požehnaný adventní čas, nechť Boží pokoj naplňuje vaše srdce.

„Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ (1Te 5,23)

V Komorní Lhotce dne 23. 11. 2020

Manželé Jiří a Irena Nogovi

 

S Terezkou o Ukrajině

Poprvé jsem jí viděl před 11-ti lety na pohřbu Ludvíka Palarčíka. S kyticí modrých růží byla nepřehlédnutelná, stejně jako stopa, kterou zanechává ve svém životě. V novinách se o ní nedočtete, ale mezi lidmi v Iršavě je známá jako anděl. Ano, zní to sice nadneseně, ale díky ní již spousta rodin přežilo, žije a bude žít alespoň trochu spořádaný život. A samozřejmě i díky vám, evangelíkům z Rozvoje, kteří již léta ochotně podporujete místní děti a rodiny. Náš rozhovor se chtě nechtě stočí k pomoci chudým rodinám, což jak věřím, přinese i docela překvapivé informace.

 

Paní Terezko, můžete nám trochu přiblížit sebe a svou rodinu?

Jmenuji se Tereza Andrejevna Izai, je mi 72 let a jsem středoškolská učitelka v důchodu. Mému muži je 78 a býval strojním inženýrem. Máme tři dospělé děti, Natálie 52, Irina 45 a Andrej 34. Děti jsou v různých koutech Ukrajiny a nejmladší Andrej žije v Americe. Bydlíme v domku v centru Iršavy na Zakarpatské Ukrajině.

Jaký je vlastně momentálně život na Ukrajině?

Těžký, těžší než býval. Hodně financí spolyká válečný konflikt na východě Ukrajiny. Příjmy jsou velmi nízké a nezaměstnanost vysoká. Za všechno se musí platit. Dokonce i studium na středních školách. Lékařské ošetření je sice zdarma, ale léky si musí člověk platit a jsou velmi drahé. Často se stává, že doktor pošle pacienta domů, protože jej nemůže léčit. Není, kdo by uhradil ty léky. Pokud přijde těžší nemoc, třeba rakovina, kde je drahá chemoterapie, rodinu to buď zcela zruinuje, nebo se pacient zkrátka neléčí a brzy umírá. Pokud se někdo stará o nemocného, dostává za to 20 hriven měsíčně, to je zhruba 20 korun (nejde o překlep). Jediné, co stát podporuje je porodnost. Po narození dítěte dostávají matky od státu 50 000 hriven v několika splátkách. První částku 15 000 hriven po porodu a pak zbytek je vyplácen měsíčně  do tří let věku dítěte. Pro sociálně slabé občany jsou také sociální dávky, podmínkou ale je, že musí oba pracovat, případně musí pracovat muž a žena být na mateřské. Matky samoživitelky (nezaměstnané) dostávají podporu 200-300 hriven měsíčně podle věku dítěte. Proto mají rodiny mnoho dětí, protože při naší vysoké míře nezaměstnanosti je to často jediný zdroj příjmů. Ovšem je to také začarovaný kruh. S přibývajícím počtem dětí přibývá výdajů, a pokud děti nemají kvalitní studium, stávají se z nich další nezaměstnaní. Navíc tu vládne všudypřítomná korupce, úplatkový systém na všech frontách, ať ve státní či soukromé sféře. Pokud chcete něco vyřídit na úřadě v jakéms takéms termínu, bez úplatků to prakticky nejde.

Můžete nám pro představu přiblížit, jaké jsou cenové hladiny například u potravin, pohonných hmot, energií a jaké mají obyčejní lidé příjmy?

Ruku v ruce se zhoršující se bezpečnostní situací v zemi prudce vzrostla inflace. Dochází ke zdražování nedostatkového zboží, především potravin a hygienických pomůcek. Základní potraviny jsou v podobných cenách, jako u vás, jen maso je ještě dražší. Ceny pohonných hmot jsou dost pohyblivé, momentálně stojí benzín 25 hriven. V poslední době několikanásobně podražil plyn, a to z 1 hrivny na 7 hriven za kubík.  Důchody jsou v rozmezí 1 000 – 2 500 Hr (můj důchod je 1 970 Hr, manžel dostává 2 050 Hr; aktuální kurz 0,83 Hr za 1 Kč).

Jak dlouho se věnujete pomoci chudým rodinám?

Přesně si to již nepamatuji. Nejprve jsme spolupracovali s místním červeným křížem, pak od roku 1986 s Ludvíkem Palarčíkem, zlatý to člověk. O deset let později k nám začali jezdit také manželé Nogovi, kteří pak v roce 2007 celou službu po Ludvíkovi převzali.

Mohla byste nám popsat, jak vypadá taková pomoc v praxi?

V současnosti se staráme o 25 rodin, což znamená více než 150 dětí. Čtyřikrát ročně k nám přijíždějí manželé Nogovi s finanční a materiální pomocí. Pár dní u nás bydlí a rozvážíme společně pomoc po rodinách. Na základě zkušeností jsme za ta léta vytvořili systém, který má několik úrovní. Garáž nám slouží jako sklad oblečení a jiných věcí potřebných k životu. Vše je tam roztříděné podle účelu a velikostí. O každé rodině vedeme záznamy, co potřebují a co dostali.  Každé rodině poskytujeme  měsíčně určitý obnos peněz, jehož výše závisí na aktuálních potřebách (začátek školního roku, svátky, nemoc apod.). Ovšem tam, kde je riziko, že finance mohou být zneužity, např. kde je známo, že otec rodiny pije, tam poskytujeme jen materiální pomoc a nakupujeme základní potraviny na celý měsíc. Rodinám, které dostávají mateřskou podporu, ukládáme peníze do rezervního fondu, ze kterého pak čerpáme na nákup různých věcí pro domácnost (pračka, lednička, uhlí, dřevo, doplatek za elektřinu nebo plyn apod.)

Jestliže rodinám pomáháte celoročně, potřebujete nějaký pravidelný přísun financí, nebo nějakou zásobu. Jak to vlastně funguje?

Zvláštně, ale líp vám to popíšou manželé Nogovi.

Jiří Noga: Máme 10 stabilních dárců, kteří nám pravidelně každý měsíc poskytují 10 000,- Kč. Tito pravidelní dárci jsou pro nás důležití a jsme za ně Pánu vděční. Měsíčně pro naše rodiny potřebujeme alespoň 30 000,-. Dvě třetiny, co chybí do těch třiceti tisíc, dostáváme od různých příležitostních dárců a sbírek ve sborech. Ve sborech organizujeme sbírky 2x ročně ( na tábor a vánoční dárky). Sborů není mnoho, a přesto jsou tam lidé natolik štědří, že se nám ještě nestalo, že bychom nevyšli. Podporují nás sbory Na Nivách, Na Rozvoji a v Komorní Lhotce. Dříve jsme trnuli a strachovali se, jestli se nám podaří potřebné finance sehnat. Dnes jsme již klidnější, asi proto, že jsme již několikrát zažili, jak se Pán neuvěřitelným způsobem postaral o chybějící částku, a to doslova na poslední chvíli. Víme, že umí vložit na srdce nutkání těm správným lidem ve správný čas.

A co Ukrajinská vláda? Dělá něco pro řešení chudoby ve vlastní zemi?

Je mi líto, že to tak musím říct, ale žádnou snahu něco řešit nevnímáme. Priority jsou zcela jiné. A představte si, že i od chudých je vybírána tzv. „válečná daň“ na Rusko-ukrajinský konflikt.

Na Ukrajině žije také dost zbohatlíků. Vládne zde nějaká solidarita s chudými?

Nic takového nevnímám. Obecně lze říci, že chudí lidé bohaté nezajímají. Žijí v jiném světě. A to platí i o těch, kteří se hlásí ke křesťanské víře. O to víc jsem vděčná a žasnu nad tím, jak jste k nám štědří vy v Česku. Pán Bůh vám to jednou vrátí.

Jak se vám daří v rodinách šířit evangelium?

Snažím se lidi směrovat do kostela. Spolu s manžely Nogovými jezdíme každým rokem v prosinci do nedalekého skladu Biblí a křesťanské literatury ve vesnici Zaričí, kde dostáváme bible (Nové zákony), Zrno vičnosti (Dobrá setba), kalendáře a různé brožurky s biblickými příběhy pro dětí, které pak rozdáváme ve všech rodinách. Již 7 let organizujeme křesťanský tábor pro asi 80 dětí od 6 do 15 let v misijním a školícím středisku baptistů v Mukačevě – Lavky.  Tábor připravuje a vede tým mladých dobrovolníků z baptistického sboru v Mukačevě, kteří mají vždy dobře propracovaný program.  Na nás je, abychom zajistili finance (na dopravu, ubytování, stravování a další potřebné věci – zhruba asi 100  tisíc Kč). Pro děti je takový tábor nezapomenutelným zážitkem, kde kromě hraní, zpívání a sportování, se seznamují s Biblí a osobou Pána Ježíše a poznávají nové kamarády.

Terezko, jelikož jste již nějakou dobu v důchodu, nabízí se také otázka, jestli máte v hledáčku nějakého potenciálního nástupce, který by vaší roli převzal?

Ještě jsem o tom vůbec neuvažovala, ale budu muset začít. Mám ale pocit, že to bude dost těžké. Budu se za to muset modlit.

A za co se máme modlit u nás?

– Za Ukrajinu, za naši vládu, za změny k lepšímu.

– Za naše chudé, kteří jsou přehlíženi a nedovolají se pomoci, protože před nimi všude zavírají dveře.

– Za tábory, aby se díky nim děti obracely k Bohu a On začal působit v jejich životech.

– Za misionáře, aby k nám přišli, máme hodně kostelů, ale víra je jen formální.

– Za Jiřího a Irenku, aby k nám mohli dále bezpečně jezdit.

– Za všechny štědré dárce, ať jim Pán bohatě žehná.

Rozhovor s Terezkou pro Nedělní listy vedli manželé Irena a Jiří Nogovi a Marek Schulhauser, prosinec 2018

jak

jak

Leave a Reply