Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 6,24)
Viděl jsem jakoby jiskřící moře, planoucí ohněm, a viděl jsem ty, kteří zvítězili nad dravou šelmou, nesklonili se před jejím obrazem a nenechali se označit číslicí jejího jména. Stáli na tom jiskřícím moři, měli Boží loutny a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: „Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů. Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.“ (Zj 15,2-4)
Náš nebeský Otče, za všechna tvá dobrodiní ti zpíváme píseň chval. Naplň nás, prosíme, upřímnou vděčností, abychom žili podle tvého slova a oslavovali tvé svaté jméno nyní i na věky věků. Amen.
Tematem dzisiejszej niedzieli jest śpiew. Dla nas w kościelnych kręgach jeszcze w jakimś stopniu sprawa w miarę – powiedziałbym – naturalna, „przyrodzona”, ale poza zborem, poza chórami czy zespołami muzycznymi albo folklorystycznymi, poza kręgami, które starają się utrzymać kulturowy kontakt z korzeniami i tradycją, to już wcale nie jest sprawa tak oczywista. Kiedy przed rokiem czy dwoma zadawaliśmy sobie w gronie pastorów pytanie, w jakich okolicznościach dziś jeszcze ludzie śpiewają, to wniosek był prosty: nie licząc kolęd, których już dziś się przeważnie słucha, pozostały jedynie stadiony i boiska ze śpiewami radości albo ewentualnie pociechy („Nic się nie stało”) wydawanymi gromadnie przez fanów i kibiców tej lub innej drużyny sportowej, i to niezależnie od dyscypliny. Ostatni w naszym świecie śpiew, który można by nazwać spontanicznym i naturalnym, choć też oczywiście musi być w pewien sposób przygotowany. No i potem jeszcze ewentualnie hymn państwowy, z dumą i łzami w oczach śpiewany, kiedy „nasi” stają na najwyższym stopniu podium. We wczesnym wieku dziecięcym śpiew jest jeszcze czymś prawdziwym i naturalnym, potem – widzimy, że zanika. Jakież to muszą być emocje, żeby go znowu obudzić!
Koronawirus także w tej mierze trochę pozmieniał. Dzięki Bogu, że także w tym, co złe, można znaleźć coś dobrego, a bolesne doświadczenie można przekuć na pozytywne. W pytaniach do domowych chwil ściszenia rodzinnego nad Słowem Bożym zadałem między innymi i to: „W jakich okolicznościach DZIŚ ludzie śpiewają?” No, proszę, jakbyście odpowiedzieli? Dam wam chwileczkę do zastanowienia. Już ktoś wie? Pierwsza rzecz, jaka mi się skojarzyła, to śpiew we Włoszech na balkonach i w oknach w czasie kwarantanny. Zresztą, nie tylko we Włoszech; myśmy też śpiewali razem ze Zdeňkiem Svěrákiem. A potem koncerty różnych artystów z domu, z „chaty“, krótsze ale regularne, a także nauka gry na gitarze albo innych instrumentach, właśnie przez internet oraz nauka śpiewu, właściwego oddychania, emisji głosu, interpretacji itd. Internet tego jest pełny i to jest bardzo fajne. Znane osoby albo prawdziwi fachowcy uczą każdego, kto chce się czegoś dowiedzieć i zastosować, jak pracować z dźwiękami, głosem, instrumentami muzycznymi. I fajnie, bo to jest interaktywne, ludzie nagrywają swoje próbki i posyłają muzykowi, a ten ma się do czego odnieść, o czym mówić, odpowiada na pytania. I robią to ludzie w różnych krajach, bo wiem że to funkcjonuje i wśród czeskich, i wśród polskich artystów, na których strony od czasu do czasu wchodzę, ale tak samo wśród anglojęzycznych, których zasięg jest oczywiście jeszcze o wiele większy.
W jakim celu dzisiaj ludzie śpiewają? Po co śpiewali w czasie kwarantanny? Po to, żeby dodawać sobie nawzajem otuchy. Bo kolejna rzecz, jaka mi w związku z tym przychodzi do głowy, to utwory, przeważnie nagrywane na odległość z wielu różnych miejsc, od każdego z domu, które mają pomóc przetrwać ten okres próby i mają zjednoczyć ludzi pooddzielanych od siebie, by dążyli do wspólnego celu. Albo po prostu śpiewane po to, żeby im dodać odwagi. Ja sam na „Suskiej Rybce” i na Facebooku udostępniałem kilka takich próbek, jedną z takich piosenek puszczałem w „Głosie Chrześcijan”: „Jeszcze znowu będzie dobrze i się skończy podły czas” polskich artystów; Mirai i inni śpiewali o noszeniu maseczek; inni napominali „W domu siedź, zamiast biegać gdzieś”; a pieśń „Co mi Panie dasz w ten niepewny czas” nagrało przez internet aż 732 muzyków, młodszych, starszych, grających profesjonalnie i amatorsko, muzykujących codziennie i raz na kilka lat, którzy stają w jednym szeregu ze znanymi gwiazdami.
Kiedy więc zadaję ostatnie pytanie do zastanowienia nad dzisiejszym tekstem: „Czy chcę mieć swój udział we wspólnym śpiewaniu, kiedy minie już wszystko, co nam zagrażało i ograniczało nasze życie?”, to wyobrażam sobie, że można je zrozumieć zarówno dosłownie i w sposób czasowo ograniczony, tzn. odnieść do obecnej sytuacji pandemii, ale też w kontekście naszego Słowa biblijnego patrzeć dalej w przyszłość i rozumieć je w wiecznym, eschatologicznym znaczeniu.
Dnes si totiž klademe mimo jiné také otázku, co je to za píseň, o níž Bible na mnoha místech říká, že je „novou písní“, písní vítězů a spasených, písní slávy, nebo každodenní písní obnoveného lidského života… Co je jejím obsahem? Dnešní text nám říká, že se jedná o píseň mučedníků pro Krista, kteří prošli ohněm zkoušky. Ne lidem však ani jejich vytrvalostí budiž v tom všem čest a sláva, nýbrž Bohu, který „činí podivuhodné věci“ a přináší řešení a klid tam, kde je již lidská síla u konce. V podstatě ona „nová píseň“ nemůže než být „písní u konce“, neboť teprve tam, kde jsou lidské možnosti a schopnosti u konce, se může zjevit moc Božího působení.
Koho tedy vidíme v našem obraze? Máme tam svědky a mučedníky. Zpívají Bohu. Jedná se o lidi, kteří v době velikého soužení a zkoušky vytrvali při své víře. Moře, na jehož nábřeží stojí, je jiskřící a transparentní; vše, co je s tím spojeno, poukazuje na onu čistotu. Ano, vskutku, zkouška očišťuje a zušlechťuje. Takový je její cíl. Máme zde povzbuzení pro věřící nacházející se zrovna v samém středu pronásledování. Pro ně byla však psána kniha Zjevení. Pro každého, kdo ve jménu Ježíše snáší zkoušky a utrpení. A mezi řádky čteme, že opravdovým vítězstvím není, když zachováme život za každou cenu, nýbrž když se postavíme proti nejhoršímu zlu – (opět) za každou cenu, možná i za cenu vlastního života… Jako Ježíš.
Naše scéna se nachází v samotném středu popisu doby soudu a hněvu. Kdyby Zjevení nebylo knihou, nýbrž filmem, mohli bychom konstatovat, že autor scénáře umístil uprostřed popisu hrůzy a utrpení scénu vyňatou, vystřiženou z další části obrazu; scénu slávy – a máme jí tady proto, aby se divák (nejen pasivní, nýbrž účastník děje) příliš rychle neznechutil a neztratil odvahu, ale aby vytrval až do konce. Zase taková píseň pro povzbuzení: „Jutro znowu będzie dobrze“!
Avšak – když se tak díváme na ony svědky z našeho textu – zjišťujeme, že ne kvůli své statečnosti, vlastní morální kvalitě či jakýmkoliv zásluhám se mohou postavit u křišťálově jiskřícího moře Božích norem. Oni zpívají píseň, o níž je řečeno, že je písní Mojžíše a Beránka. Tato píseň má připomínat a zdůrazňovat, že Bůh je věrný vůči svému lidu (ne obráceně!) a že on zasahuje tam, kde skončily veškeré lidské schopnosti a vyhlídky. Mojžíš zpíval píseň Bohu, když Hospodin vyvedl svůj lid z otroctví, ze samotného středu projevů hněvu a soudu, jimiž byly rány zadané egyptské nadvládě, a nakonec šťastně provedl lid obnaženým dnem moře. Pak máme ještě druhou píseň Mojžíše, kterou zpívá na konci putování do zaslíbené země. Tato píseň hovoří o absolutní Boží věrnosti a oslavuje Hospodina, jenž vítězně provedl svůj lid všemi těžkostmi a zkouškami, zachránil jej před nepřáteli a triumfálně jej dovedl do cíle. A pak je píseň Beránka. Ta oslavuje největší dílo v dějinách vykoupení, jež je dokonáno díky dokonalé oběti Ježíše Krista přinesené na Golgotě. Tímto způsobem obě dvě písně – píseň Mojžíše vztahující se k vyvolení lidu Starého zákona z egyptského otroctví a píseň Beránka oslavující definitivní vykoupení novozákonního vyvoleného lidu z otroctví satana a všech smrtelných nepřátel duchovního života – spojují v Kristu dva břehy spásy, obě dvě smlouvy.
A pak všichni vzdávají slávu svatému jménu Hospodina, protože jeho „spravedlivé soudy vyšly najevo”. Všichni. „Všechny národy.“ Jako čteme v Listu Filipským: „… aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (Fp 2,10.11) Pak je otázka na nás, zda i my budeme uprostřed oněch zpívajících a oslavujících Boha. Zda uprostřed onoho obrázu, oné scény, kterou nám apoštol Jan, realizátor filmu Zjevení, na přání Nejvyššího režiséra zde na chvíli pozastavil, je místo i pro nás, pro tebe i pro mne, pro naši životní roli? Řekneš: „Já mezi svatými? Já mezi vyznavači a mučedníky?” Přesně tak! Tato scéna vyříznutá z filmu je pozváním pro tebe. „Mám pro tebe roli,” říká nám Pán, „mám pro tebe místo mezi spasenými, mými vyznavači, uprostřed zástupu prožívajícího svatou chvíli v mé přítomnosti a blízkosti. Chceš se k nim připojit?”
Dnes, když na nás přichází nějaká zkouška, ptáme se, zda vydržíme… Náš text nám říká, na co se máme soustředit. Nikoliv na naší sílu, ale na to, že Bůh je věrný. Naši životní roli splníme nikoliv díky vlastní dokonalosti, statečnosti a síle, nýbrž tehdy, když se jeho budeme držet. To je ona nová píseň, kterou nám Bůh díky své milosti a věrnosti, díky Kristově oběti dovoluje zpívat. Kéž to bude píseň každodenního, praktického vyznání naší víry! A když pak s Kristem a v jeho moci půjdeme cestou života, co nebo kdo nám uškodí? Dovolte mi, abych zakončil slovy Martina Luthera, která se vztahovala ke sněmu v Augsburgu, kde bylo před císařem Karlem V. podáno vyznání, jehož velkolepé 490. výročí letos vzpomínáme, a proto jsme také tento rok nazvali Rokem vyznání a služby. Když Luther komentuje slova Žalmu 119, říká: „O svět se nestarám, protože ne kvůli němu jsem započal ani kvůli němu neskončím. Avšak kvůli Kristu jsem se toho odvážil, protože on se kvůli mně něčeho odvážil na Velký pátek.“ (Tischreden, 2425)
Pane, chci být tam, kam mne povoláváš. Chci ti zpívat a vyznávat tě svým životem. Pane Ježíši Kriste, Boží Beránku, nauč mne tvé nové písni! Amen.
Nejnovější komentáře