V neděli 19. 3. 2023 se v rámci bohoslužeb v našem kostele konal program Světového dne modliteb, letos připravený ženami z Tchaj-wanu.

Zdjęcia z nabożeństwa znajdziecie TUTAJ.

Zeměpisná poloha, klima a životní prostředí

Tchaj-wan je ostrovní země o rozloze přibližně 36.000 km2, která se nachází v oblasti západního Pacifiku mezi Japonskem a Filipínami s obratníkem Raka procházejícím jeho jižní polovinou. Skládá se z hlavního ostrova a více než 100 dalších ostrovů a útesů. Nejvyšší hora Tchaj-wanu – Yu Shan (také známá jako Jade Mountain) – se blíží výšce 4 000 metrů a je nejvyšším vrcholem severovýchodní Asie. Na hlavním ostrově žije více než 20 milionů lidí. Hlavní město – Taipei City – leží v severním Tchaj-wanu, zatímco ostatní velká města se táhnou podél západního pobřeží. Městské a venkovské oblasti spojují vysokorychlostní železnice a dálnice. Na Tchaj-wanu je devět národních parků, země oplývá horkými i studenými minerálními prameny.

Kvůli své poloze v Ohnivém kruhu zažívá Tchaj-wan a jeho okolní ostrovy každoročně přibližně 1.000 zemětřesení. Většinou nejsou nebezpečná, ale v září 1999 došlo k silnému zemětřesení s více než 13 000 oběťmi a pohřešovanými lidmi. Od té doby se vláda zaměřila na preventivní opatření.

Tchaj-wan leží na pomezí tropického a subtropického monzunu, což přináší horká vlhká léta a studené suché zimy. Jedinečná geografie ostrova a klimatické podmínky vedly ke značné rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů, s vysokým podílem endemických druhů, především savců a ptáků, např. tchajwanský černý medvěd, leopard, modrý bažent, vnitrozemský losos.

Lidé

S přibližnou populací 23,6 milionu lidí je Tchaj-wan hustě obydlenou multietnickou zemí, kde se mluví mnoha jazyky. Hlavním jazykem je mandarínština, vnucená vládou prostřednictvím „Národního jazykového hnutí“ po roce 1946. Většinu populace tvoří potomci přistěhovalců z Číny během dynastií Ming a Qing. Další skupinu tvoří ti, kteří po druhé světové válce migrovali z pevninské Číny, a také ženy, většinou ze zemí jihovýchodní Asie, které po roce 1990 emigrovaly na Tchaj-wan za účelem sňatku. Původní obyvatelé, Austronéští lidé, byli v průběhu let postupně asimilováni, dnes tvoří asi jen 2 % populace. V posledních třech desetiletích bylo vynaloženo velké úsilí na oživení jejich jazyka a kultury. Ačkoli v minulosti docházelo na Tchaj-wanu ke střetům mezi různými etnickými skupinami, postupně docházely ke vzájemnému porozumění a nyní budují svou tchajwanskou identitu.

Historie

Nejstarší ruiny na východním Tchaj-wanu, svědčící o osídlení, pocházejí z doby před 50 000 lety. V 16. století objevili ostrov portugalští námořníci. Vzhledem ke své výhodné poloze pro námořní obchod se poté Tchaj-wan snažili ovládnout Holanďané i Španělé.

Ve 2. polovině 17. století byli kolonisté vyhnáni a na Tchaj-wanu bylo založeno království Tungning, které pak vystřídala Velká říše Qing. V první polovině 20. století patřil Tchaj-wan Japonsku, které jej významně zmodernizovalo, ale původní obyvatelé byli diskriminováni. Po porážce Japonska ve druhé sv. válce byl Tchaj-wan jménem spojeneckých sil umístěn pod administrativní kontrolu vlády Čínské republiky (ROC). Čankajšek, vůdce čínské nacionalistické strany (známé jako Kuomintang nebo KMT) a vláda ROC v roce 1949 prohráli občanskou válku v Číně s Čínskou komunistickou stranou a uprchli na Tchaj-wan s více než 1 milionem čínských státních příslušníků. Poválečná deprese a příliv přistěhovalců způsobily v tchajwanské společnosti nepokoje. V reakci na to Chiangův režim zavedl stanné právo, které trvalo 38 let. Během této doby, s pomocí mezinárodního společenství, tchajwanská ekonomika postupně vzkvétala a vysloužila si místo mezi „čtyřmi asijskými tygry“. Výměnou za tyto hospodářské úspěchy však Tchaj-wan obětoval svou občanskou svobodu, demokracii, lidská práva a ochranu životního prostředí.

Od roku 1949 do roku 1971 svět viděl dvě vlády, které diplomaticky soupeřily o to, kdo bude legitimní čínskou vládou. Vláda Čínské lidové republiky („ČLR“) založená Komunistickou stranou Číny měla skutečnou kontrolu nad Čínou, zatímco vláda Čínské republiky kontrolovala a vládla Tchaj-wanu. V roce 1971 však Organizace spojených národů oficiálně uznala Čínskou lidovou republiku jako „jediného legitimního zástupce Číny v OSN“. Kvůli tomuto uznání ztratila vláda ROC své křeslo v OSN. Od té doby je vláda ROC neoficiálně označována jako tchajwanská vláda.

Politika

Během let stanného práva na Tchaj-wanu zavedl Chiang mnoho omezení, včetně potlačování svobody projevu a perzekuce politických odpůrců. Díky nezlomnému úsilí bojovníků za svobodu a demokracii bylo nakonec stanné právo v roce 1987 zrušeno. V roce 1996 se zde konaly první demokratické prezidentské volby.

Klíčem k pokroku demokracie na Tchaj-wanu je účast lidu. S obhajobou a podporou občanských skupin se vláda stále více zaměřuje na základní lidská práva, včetně práva na svobodu, svobodu projevu, svobodu účastnit se politiky, rovnosti pohlaví, svobodu náboženského vyznání, práv domorodých obyvatel, rovnosti manželství a spravedlnosti před soudem. Nedávno vláda zřídila specializované agentury, jako je Přechodná komise pro spravedlnost a Národní komise pro lidská práva, aby chránila lidská práva, odstraňovala symboly autoritářství, uchovávala historická místa nespravedlnosti a obnovila historické pravdy s nadějí, že přinese usmíření v tchajwanské společnosti.

Hospodářství

Nejvíce Tchajwanců pracuje v odvětví služeb. V roce 2020 činil tchajwanský HDP více než 6690 miliard amerických dolarů s průměrným příjmem na obyvatele ve výši 24471 amerických dolarů. Tchajwanskou měnou je nový tchajwanský dolar. Asi 90 % dodávek energie a surovin závisí na dovozu, zatímco různé části elektrických zařízení jsou primárními vývozními produkty Tchaj-wanu. Tchaj-wan je považován za aglomeraci ekonomik se sedmi primárními průmyslovými parky po celé zemi.

Zemědělské produkty se skládají především z květin, ovoce, ekologického zemědělství a dalších produktů kvalitního zemědělství. Tchajwanská pracovní síla se silně spoléhá na přistěhovalce, kteří pocházejí hlavně ze zemí jihovýchodní Asie, jako je Thajsko a Indonésie, a přispívají k výrobě, pobřežnímu rybolovu a průmyslu v oblasti domácí péče. Během prvních let svého hospodářského rozkvětu Tchaj-wan ignoroval význam ochrany životního prostředí, protože průmyslové továrny nahradily lesy a produkovaly do životního prostředí znečištěný vzduch a vodu. V poslední době se však situace mění a Tchaj-wan je úspěšný především v oblasti recyklace odpadu.

Náboženství

Tchaj-wan je jakožto společenství přistěhovalců na druhém místě na světě, co se týče rozmanitosti náboženství. Za náboženskou svobodu sdílí první místo s Belgií a Nizozemskem. Kromě populárních lidových náboženství Tchajwanci také praktikují buddhismus (19,9 %), taoismus (16,6 %), protestantismus (5 %), katolicismus (1,5 %), islám (0,2 %) a malý počet judaismus a řecké ortodoxní vyznání. Mnoho lidí silně prožívá náboženské rituály, které kombinují taoismus, konfucianismus a různá lidová náboženství. Ačkoli jsou velmi různorodá, všechna náboženství koexistují v harmonii s velmi malým počtem konfliktů. Společnou významnou charakteristikou různých náboženských skupin na Tchaj-wanu je jejich účast na veřejném blahu, jako je pomoc chudým, pomoc při katastrofách, zřizování institutů sociální péče a budování škol, zdravotnických zařízení, sirotčinců a pečovatelských domů. Ačkoli křesťanství je na Tchaj-wanu menšinovým náboženstvím (pouze 6,5 %), prostřednictvím svých středisek sociální péče se postaralo o mnoho marginalizovaných skupin, včetně žen v nouzi, bezdomovců, přistěhovalců a rybářů.

Původní obyvatelé Tchaj-wanu z větší části ve 20. století konvertovali ke křesťanství. Pokud jde o nové přistěhovalce, mnozí z nich jsou stoupenci islámu.

S křesťanstvím Tchaj-wan poprvé seznámili Španělé a Holanďané během okupace ostrova. Po jejich vyhnání však bylo křesťanství na ostrově zakázáno až do poloviny 19. století, kdy zde začal působit dominikánský řád z Filipín. Na jižním a severním Tchaj-wanu začaly působit také Anglická a Kanadská presbyteriánská misie. Působení křesťanských církví zesílilo poté, co se na Tchaj-wan přesunuly církve z Číny, kde byly komunistickou vládou pronásledovány. V roce 1963 zde byla založena Národní rada církví na Tchaj-wanu („NCCT“). S několika podskupinami, včetně ženské podskupiny, pomáhá NCCT udržovat společenství mezi křesťanskými církvemi a příbuznými organizacemi. S katolickou církví vstupující do NCCT v roce 1967 se Tchaj-wan stal jednou z mála zemí, které zahrnují katolickou církev do ekumenické organizace na národní úrovni. Zatímco každá denominace zaujímá různé postoje k různým otázkám, všechny denominace koexistují v harmonii a pokračují v práci na svých vlastních službách.

Kultura

Třemi nejdůležitější svátky na Tchaj-wanu jsou Jarní festival, Festival dračích lodí a Měsíční festival.

Jarní festival je běžně známý jako Nový rok, kdy lidé mají přibližně jeden týden prázdnin. Rodiny se setkávají na Silvestra, aby si užily hostinu, rozloučily se se starým rokem a přivítaly nový. Staří lidé rozdávají mladým červené obálky s penězi jako formu požehnání. Druhý den nového roku je nejvýznamnější pro vdané ženy, protože je to den, kdy se s manželem a dětmi vrací do své dívčí rodiny, aby spolu trávili čas. Někteří lidé během jarního svátku navštěvují chrámy, aby požádali o božské požehnání, zatímco křesťané navštěvují bohoslužbu v kostele, aby poděkovali Bohu za uplynulý rok a modlili se za milost a mír v nadcházejícím roce.

Na oslavu Festivalu dračích lodí jedí Tchajwanci zongzi (rýžové knedlíky) a soutěží v závodech dračích lodí. Na Měsíčním festivalu lidé jedí měsíční koláče a pomelo, zatímco si užívají pohled na jasný úplněk v polovině podzimu.

V poslední době je velké úsilí věnováno obnově a kultivaci jedinečné kmenové kultury pvodních obyvatel, která je neoddělitelná od matky přírody. Bununi a Atayalové, kteří žijí v horách, Amišové, kteří žijí u vod, a ostrované Tao vyvinuli velmi odlišné lovecké nebo rybářské kultury. Pořádají různé sezónní festivaly a další rituály. Navíc skutečnost, že více než 60 % domorodého obyvatelstva jsou křesťané, pomáhá církvím v domorodých vesnicích ukazovat jedinečné obrazy kombinace tradiční kultury s křesťanskou vírou. V posledních letech se různorodé kultury domorodých obyvatel také staly důležitými prvky při prezentaci obrazu Tchaj-wanu mezinárodnímu společenství.

Tchajwanci jsou vřelé povahy. Lidé se často zdraví tím, že se ptají: „Už jste jedli?“ Přátelská pohostinnost je také jednou z charakteristik tchajwanského lidu. Každému návštěvníkovi hostitelé nabídnou sklenici vody nebo šálek čaje. Pokud návštěvník přijde v době jídla, je často pozván, aby se připojil ke stolu, i když jsou podávané pokrmy velmi jednoduché. Na Tchaj-wanu je bohatá a pestrá stravovací kultura s rýží jako základním jídlem. K vidění jsou různé etnické kuchyně Tchajwanců, Hakka, domorodých lidí, lidí z pevniny i nových přistěhovalců.

Na Tchaj-wanu jsou velmi oblíbené noční trhy, hlavně proto, že Tchaj-wan je prakticky velmi bezpečné místo. Najdete zde téměř vše, od různého občerstvení, mražených dezertů, oblečení až po věci každodenní potřeby. V posledních letech si nápoj známý jako bubble tea, který pochází ze středního Tchaj-wanu, získal zálibu lidí po celém světě. Stal se mezinárodně známým občerstvením.

Umělecká díla a představení, jako je malba, sochařství, hudba, dramata, tanec, tradiční opery, loutková představení a tchajwanské opery, jsou představovány vynikajícími umělci i četnými nadšenci. Široká veřejnost má snadný přístup k těmto představením prostřednictvím televize, internetu a místních kulturních center. V poslední době se tchajwanské opery a gospelová loutková představení staly prostředkem pro evangelizaci.

Lidé, kteří jsou nadšeni tím, že jsou zdraví, jsou často viděni, jak běhají nebo cvičí tai chi nebo Baduanjin qigong (osmidílné cvičení) v parcích poblíž svých domovů. Tanec chvály, který byl vyvinut křesťany, není jen fitness aktivitou, ale také způsobem, jak přilákat lidi ke křesťanství. Karaoke je další oblíbenou rekreační aktivitou mezi lidmi všech věkových kategorií. Tchajwanský čaj Oolong je vysoce kvalitní a široce populární mezi lidmi. Pití čaje při trávení času s rodinou a přáteli je považováno za velké potěšení.

Zdravotní péče

Tradičně tchajwanské ženy po porodu procházejí 30 až 40 dny tzv. „měsíčního sezení“, kdy dostávají zvláštní péči a další výživu, aby znovu získaly svou sílu, ale zároveň se řídí i některými omezeními. Moderní ženy se však ne vždy takovými tradicemi řídí. V současné době mají ze zákona osm týdnů placené mateřské dovolené, zatímco jejich manželé dostávají určité dny placené otcovské dovolené.

S hospodářským růstem a nárůstem vzdělanosti si tchajwanská společnost stále více cení dobré zdravotní péče. Během let pokročil vývoj zdravotnického vybavení a školení profesionálních zdravotníků a průměrná délka života tchajwanské populace dosáhla v roce 2018 80,7 let, přičemž délka dožití mužů je 77,5 let a žen 84 let. Národní zdravotní pojištění bylo založeno v roce 1995 a jsou do něj povinně zahrnuti všichni obyvatelé.

Kvůli čínskému vměšování a blokování účasti Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích je Tchaj-wan již dlouho vyloučen z WHO a izolován od globálního systému veřejného zdravotnictví. Uznání mnoha zahraničních vlád získal za včasné zavedení opatření a pomoc dalším zemím během pandemie COVID-19.

Vzdělávání

Od zavedení devítileté povinné školní docházky v roce 1968 dosáhla do roku 2019 míra gramotnosti mezi tchajwanskými obyvateli staršími 15 let 99 %. Od roku 2019 je povinná školní docházka prodloužena na 12 let. Tchajwanská ústava zaručuje stejné právo na vzdělání ženám. Ve snaze neutralizovat konkurenční povahu ve vzdělávacím systému, snížit tlak studentů na to, aby se dostali na dobré střední a vysoké školy, a prolomit rámec tradičních školních předmětů, vláda přesunula zaměření vzdělávání na zvýšení schopnosti jednotlivých studentů řešit problémy a rozvíjet své vlastní zájmy a aspirace. Lidé s vysokoškolským vzděláním tvoří 45 % populace.

Prosazování mandarínsko-čínské vzdělávací politiky během prvních let režimu KMT vedlo ke snížení znalosti jazyků různých etnických skupin. Většina mladší generace není schopna komunikovat ve svém mateřském jazyce. V posledních letech byl uznán význam zachování mateřských jazyků a ochrany kultury s rozmanitými jazyky. Od roku 2001 učinily základní školy výuku mateřského jazyka povinným předmětem a studenti mají možnost studovat svůj vlastní mateřský jazyk.

Vláda také aktivně zřizuje vzdělávací centra pro seniory.

Ženy

V době stanného práva se ženy mohly zapojit do politiky pouze prostřednictvím omezeného počtu garantovaných křesel ve veřejných funkcích. S rozvojem občanské společnosti mají dnes tchajwanské ženy v politice, ekonomické účasti i vzdělávání stejná práva jako muži. Podíl žen v zákonodárném sboru je s 42 % nejvyšší v Asii.

Kromě relativně rovnocenného poměru vzdělaných žen ve srovnání s muži hrály ženy na Tchaj-wanu také klíčovou roli v hospodářském rozvoji. Od roku 1970 se ženy různými způsoby účastnily ekonomických aktivit, včetně rodinných řemesel (známých jako „továrny v obývacím pokoji“), která vedla k zázraku hospodářského růstu. Míra zaměstnanosti žen v roce 2019 dosáhla 64,5 %. Tchajwanské ženy měly volební právo již v roce 1949. Prostřednictvím úsilí hnutí za práva žen v roce 1960 tchajwanská společnost pochopila a podpořila rovnost žen a mužů a přijala příslušné právní předpisy. Tchajwanská vláda ratifikovala Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen („CEDAW“) v roce 2012 a její úsilí při provádění CEDAW získalo mezinárodní uznání. Díky účasti a neúnavné obhajobě žen dosáhla tchajwanská rovnost žen a mužů nejvyšší úrovně v Asii.

Ženy, bez ohledu na věk, však stále zůstávají poněkud utlačovány ideou patriarchátu. Mladé ženy se mohou rozhodnout, kam půjdou na vysokou školu nebo kde se budou dále vzdělávat. I když více než 60 % žen má vysokoškolské vzdělání nebo vysokoškolské vzdělání, 83 % se stále potýká se stereotypy na pracovišti a jsou limitovány na odvětví, která nevyžadují velké odborné znalosti ani nutnost vedení lidí, jako jsou služby nebo výroba. Stále dostávají nižší platy než muži a často přetrvávají očekávání, že se mladé ženy vdají a zůstanou v domácnosti. Zatímco rodiny s dvojím příjmem se staly společenskou normou, ženy jsou stále vázány sociálními očekáváními a musí žít pod tlakem péče o rodinu, výchovy dětí i řešení problémů na pracovišti. To dále naznačuje, že koncept, že „sdílet odpovědnost za domácnost by měli oba manželé“, musí v tchajwanské společnosti ještě plně zakořenit. A konečně, i když jsou zdánlivě nezávislé, mnoho tchajwanských žen stále trpí domácím násilím, sexuálním obtěžováním, napadáním na internetu a zneužívání drog. To vše jsou ukazatele toho, že tchajwanská společnost má v oblasti rovnosti žen a mužů ještě co zlepšovat.

Uprostřed patriarchátu v raných tchajwanských církvích bylo pro ženy téměř nemožné kázat. Nicméně, během let vzdělávání, učení a růstu, a díky vzájemnému povzbuzování mezi sebou, se talent žen v myšlení, plánování, účasti na rozhodování a dokonce i provádění těchto rozhodnutí, stal stále viditelnějším. Během uplynulého století se role žen v církvi posunula od ohlašování, úklidu, aranžmá květin a vaření k tomu, že jsou církevními vedoucími a duchovními. Ve srovnání s ženami v sousedních zemích se začaly tchajwanské ženy velmi brzy podílet na rozhodování v církvi. Církev zahájila svěcení starších / jáhnů v roce 1920 a pastorek v roce 1949. V roce 2020 byla zvolena první ženská moderátorka valného shromáždění Tchaj-wanské Presbyteriánské Církve, čímž se stala první ženskou církevní vůdkyní na národní úrovni. Nadšení žen v církevních záležitostech a rozhodování hraje klíčovou roli při propojování a sjednocování církve a je nezbytným prvkem pro probuzení církve.

SDM na Tchaj-wanu

Nejstarší záznam o účasti tchajwanských křesťanek ve Světovém Dnu Modliteb pochází z března 1935 v novinách Tchajwanská církev.

Od svého založení v roce 1935 se SDM stal rozšířenou ekumenickou modlitební bohoslužbou. Každý rok je bohoslužebná kniha přeložena do 13 jazyků, včetně mandarínské čínštiny, tchajwanštiny a domorodých jazyků, které se používají během bohoslužeb. Každý leden se ženy z různých regionů střídají v pořádání demonstrativní bohoslužby SDM během národního školení žen. Poté se každá zástupkyně vrátí do svého regionu a v březnu provede bohoslužbu. Každý rok se bohoslužby v různých regionech účastní přibližně 7.000 žen. Výbor SDM se skládá z členů, kteří mají na starosti propagaci SDM. Jejich věk se pohybuje od 30 do 65 let. Národní výbor vedený YWCA zahrnuje zástupce jiných denominací (včetně katolické církve) a církevních organizací. Každoročně pořádá několik bohoslužeb SDM pro dospělé a děti.

Tchaj-wan a prezident Pavel

Peking si stěžuje na telefonát mezi zvoleným prezidentem Petrem Pavlem a tchajwanskou prezidentkou. Pavel o něm mluvil s ministrem Lipavským, ten ho podle mluvčí seznámil „s českou vládní politikou jedné Číny“.

Telefonát Petra Pavla s tchajwanskou prezidentkou proběhl po konzultaci s ministrem zahraničí Janem Lipavským, řekl Seznam Zprávám zahraničněpolitický poradce zvoleného prezidenta Petr Kolář. Kvůli telefonátu si Praze stěžuje Čína. Ta považuje Tchaj-wan, který usiluje o mezinárodní uznání, za svou provincii.

„Dnes jsem mluvil s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen. Poděkoval jsem jí za gratulaci a ujistil jsem ji, že Tchaj-wan a Česká republika sdílí hodnoty svobody, demokracie a lidských práv a že budeme dále posilovat naše partnerství,“ uvedl na twitteru Petr Pavel.

Tchajwanská prezidentka byla čtvrtou hlavou státu, s níž Pavel podle dostupných informacích po svém zvolení mluvil –⁠ po sousedních zemích a Ukrajině. Telefonát do Asie je symbolickou tečkou za pročínskou politikou, kterou na Pražském hradě prosazoval končící prezident Miloš Zeman a která kontrastovala s českou porevoluční zahraniční politikou soustředění se na lidská práva.

Na podporu nového prezidenta čeká i český byznys. Ekonomická diplomacie je tradičně jedním z klíčových úkolů nové hlavy státu.

Tchaj-wan si velmi považuje návštěvu předsedy Senátu Miloše Vystrčila v roce 2020.

Copyright © 2021 Světový den modliteb Mezinárodní výbor, Inc.

 

jak

jak