Jiří Sarganek se narodil 27. ledna 1702 v Suché (historikové uvádí, že v Dolní, avšak nejpravděpodobněji se jedná o Prostřední Suchou, která v té době nebyla samostatnou obcí). Rodiče Jan a Kateřina Sargankovi vychovávali své děti, pět chlapců a pět dívek, v bázni Boží. Otec Jiřího byl rychtářem, záhy však zemřel. Po smrti otce chlapec našel útulek v domě duchovního, jenž pracoval na panství jako úředník. Ten zacházel s nadaným hochem stejně jako s vlastními dětmi. V roce 1715 poslal Jiřího na evangelickou školu v Těšíně, která se nacházela při Ježíšově chrámu. Zde se ujal Sarganka jeho pozdější spolupracovník i spoluexulant – pastor Jan Muthmann. Učil se zde řečtině, latině, němčině, polštině, češtině a základům biblického učení. Od roku 1721 začal v Halle studovat lékařství, brzy se však rozhodl pro studium bohosloví. V roce 1726 se stal pomocným učitelem na Královském pedagogiu v Halle. Ze svého působiště jel domů na zotavenou.

Po svém uzdravení byl povolán do Těšína, kde v říjnu 1728 byl podroben prohlídce ze strany katolického duchovenstva. Do knih si zakládal dopisy utlačovaných bratří pro víru, kteří mu líčili těžký úděl a prosili jej o pomoc. Dopisy při prohlídce vypadly, avšak Sargankovi se je naštěstí podařilo nepozorovaně uschovat. V Těšíně působil Jiří Sarganek vedle Traugotta Immanuela Jerichovia jako konrektor evangelické školy. Vyučoval zde jazyky, poetiku a rétoriku, ale i geografii a matematiku. Těšín byl od doby vystavění tzv. Chrámu milosti důležitým střediskem evangelíků nejen z celého Těšínská, ale i ze slovenského a moravského sousedství. Kazatelé Jan Muthmann, Jan Adam Steinmetz a Samuel Ludvík Zassadius byli pietisté. Vynikli i jako organizátoři čilého sborového života. Byli však obžalováni z nepravé víry, a proto byli 1. června 1730 z Těšínska vypovězeni spolu s oběma učiteli – Jerichoviem a Sargankem.

Těšín utrpěl velikou ztrátu. Stavitelé Ježíšova chrámu milosti, oblíbení pastoři a učitelé museli opustit započatou a nádherně se rozvíjející práci. Jezuité využili nečestnosti dvou ortodoxních luterských farářů k přípravě hanebného procesu, který poškodil evangelickou církev na Těšínsku. Jiří Sarganek přesto na Těšín nezapomněl. Organizoval sbírky pro poškozené spoluvyznavače na Těšínsku, pro potřeby školy apod. Nové působiště nalezl ve městě Neustadtu nad řekou Aisch v severním Bavorsku. Dlouho zde nezůstal, zanechal však po sobě pověst výborného pedagoga a obětavého budovatele školní knihovny. Roku 1736 působil opět v Halle jako inspektor pedagogia, potom jako inspektor sirotčince. V únoru 1736 se oženil s Magdalenou Voršilou Hocheneisenovou. Z tohoto krátkého, ale šťastného manželství pocházejí tři dcery: Helena Kateřina, Henrika Regina a Johana Magdaléna. Jiří Sarganek zemřel 24. května 1743 v Halle ve věku 41 let.

Je velmi obtížné vymezit kompletní Sargankovo literární a pedagogické dílo. Jeho podstatnou složku představují německé a latinské učebnice, tištěné přednášky a školní programy. Velmi užívanými se staly Sargankovy učebnice francouzštiny a především geometrie; Die Geometrie in Tabellen (1739) měl ve své knihovně i Immanuel Kant. U pietistického autora první poloviny 18. století neudivuje, že se pokoušel spojovat exaktní vědy s poznáním a pochopením věcí metafyzických, jak o tom svědčí např. Versuch einer Anwendung der Mathematic in dem Articul von der Größe der Sünden-Schulden (1735), v níž Sarganek demonstroval využití matematiky při stanovení množství lidských hříchů a vin. Několika vydání se dočkaly také eticko-teologické spisy, dílo Überzeugende und bewegliche Warnung… (1740) je dnes zmiňováno jako pramen moderních výzkumů dějin morálky, sexuality a způsobů zobrazování mužského a ženského světa. Sargankovy 21 pedagogické a náboženské spisy v němčině a latině byly téměř vždy vydávány se jménem autora, jeho česky psaná tvorba je naopak zahalena anonymitou. Důvodem byla pravděpodobně obava před zabavováním a zakazováním evangelických knih v českých zemích.

Již od dob svého prvního pobytu v Halle byl Sarganek v kontaktu s českými exulantskými osadami, zvláště v Hennersdorfu. Ujímal se jich často v jejich potřebách. Vydal mj. „Pravidlo Hennersdorfské“ a „Obhájení učení evanjelium svatého“. Nejvýznamnějším dílem, jehož autorství je přisuzováno Sargankovi, je však největší český evangelický zpěvník a žaltář, tzv. Lipský kancionál (1737). Jde o obrovské dílo, které obsahuje 1951 písní a žalmů.

V Halle byla soustředěna horlivá evangelizační a vydavatelská činnost pietistů. V tiskárně tamějšího sirotčince byly tištěny Bible a hojné evangelizační traktáty pietistického směru v různých jazycích. Kolem Němce Heinricha Mildeho (jazykově podivuhodně nadaného), jenž se naučil i česky, se sdružila skupina českých a slovenských studentů k překladatelské a vydavatelské práci. Byli mezi nimi i početní Slezané z Těšínska. Vůči pietistické Halle zavládla určitá nedůvěra, a proto spisy vycházely často i jinde, třeba i hallským nákladem. Zřejmě takový byl případ Lipského kancionálu. Označení Lipský mělo nejpravděpodobněji sloužit snazšímu šíření v našem kraji, neboť literatura, která byla dovážená z Halle, budila u katolické vrchnosti podezření z pietismu. Někteří literární historikové píší o českém zpěvníku vydaném r. 1737 v Halle a není pochyb, že jde o zmiňovaný zpěvník.

Roku 1922 oznámil Josef Volf v Časopise českého musea a r. 1943 Antonín Škarka v knížce o H. Mildovi, že byl nalezen výtisk Lipského kancionálu s poznámkou majitele, že jej obdržel od „kollektora“, tzn. sestavovatele zpěvníku, hallského inspektora Jiřího Sarganka. Další doklad poskytl Drážďanský kancionál z r. 1748, jehož vydavatel, Slovák Jiří Petermann ml, někdejší hallský student, uvedl mezi českými zpěvníky, z nichž čerpal, „kancionál Jiřího Sarganka, inspektora Klatovského pedagogia v Halle 1737.“ Můžeme se tedy domnívat, že autor (Sarganek) neuvedl ve zpěvníku své jméno z toho důvodu, aby alespoň jeho dílo mělo otevřenou cestu do vlasti.

Jako ostatní exulantské zpěvníky je Lipský kancionál knihou lidovou, vděčně přijatou prostým věřícím člověkem, mj. na rodném Sargankově Těšínsku (exemplář pražské univerzitní knihovny z r. 1737 pochází z Ropice). Redaktor zpěvníku jej doporučil nejen ke zpěvu, ale i k tichému modlitebnímu čtení, a tak z něj učinil veršovanou modlitební knihu. Redaktor díla Jiří Sarganek se řadí k významným hymnologům pocházejícím z Těšínska, k nimž patřili i Jiří Třanovský, Jan Liberda či Jiří Heczko.

Památní deska na sborovém domě, původně polské ochránce (mateřské škole z roku 1929) byla odhalena v roce 1993, u příležitosti 250. výročí úmrtí sušského rodáka.

jak

jak